Upravené úvodní slovo Simony Pavlicové z vernisáže k výstavnímu projektu Jana Nálevky - Ještě více lásky, než je možné kdy splatit

Galerie Na bidýlku -20.1.2005-20.3.2005

 

Jan Nálevka, absolvent ateliéru kresby Václava Stratila, svým psychofyzikálním ústrojením svatý patron a nekorunovaný král reklamy, se v posledních letech začíná prosazovat jako výrazně provokující umělec, jehož vtipné projekty mají neobyčejnou vizuální sílu, nechtějí nikdy nudit a mají ten správný říz. Jsou natolik silné, že vás vždy upoutají. Ze svého statusu umělce se zabývá manipulovanou digitální fotografií, videem a konceptuální instalací převážně v kontextu reklamních strategií. Širokou laickou i odbornou veřejnost mocně zaujal nezaměnitelným sponzor-logovým konceptem. Tříletá profesionální práce v reklamním prostředí virtuální grafiky v něm vygenerovala terapeutickou vnímavost vůči schizofrenním civilizačním symptomům, rozpolceně po něčem dychtit, toužit, něco mít a zároveň nemít a zavrhovat je s pocitem nauzey, které se snaží nově reinterpretovat v kontextu postpopkulturní současnosti.

 

Půvabně znějící název výstavy, který aplikoval s menší modifikací přiložením uvozovacího slůvka „Ještě“, si cizoložně vypůjčil od klasického autora amerického umění 80. a 90. let Miky Kelleyho, který infantilní plyšová či hadrová zvířátka postavil na modusový piedestal kritizující citovou vyprahlost konzumu spotřebních společností. Podobně jako Kelley i Honza vnímá, že v dnešním digitalizovaném světě, v tomto moři kulturní relativity, žene lidi vpřed neuchopitelný komplex reklamní slasti vyvolaný mechanismy nesplněných dětských přání, který povzbuzuje nejen je, ale i celý systém globalizace.

 

Honza Nálevka v osobním niterném přetlaku svět reklamní slasti citlivě inscenuje a moduluje divadelním způsobem v humorném comixs-animal-design-art projektu, jehož prostřednictvím dokonale zachycuje vnitřní imaginativní útroby neuvěřitelně zacyklené euro-reklamní hry. Jeho denním chlebem je nekonečné vymýšlení zidealizovaného, umělého světa, kterému vpečeťuje nový ucelený soubor iluzí, promiskuitní klonové náhražky, prvoplánově zahrnující i dimenzi lásky a tělesnosti. Propagace výrobků prostřednictvím reklamních komiksových plyšáků evokuje ve spotřebiteli zdánlivě sladký ráj ztraceného dětství, uzamknuté bezpečí měkkosti a mazlivosti. Jejich multiplikační znekonečňování vyvolává v divákovi obsedantní asociace lásky a nenávisti, šoku a lhostejnosti, které již s originálním logovým konstruktem nemají nic společného. Nekonečná dimensionalita lidských potřeb je podrobena rafinovanému multidimensionálnímu procesu zkrášlení a způvabnění.

 

Animovaná přehršle plyšákovitých konstruktů, jejichž pozici a strategii diktují pouze zákony trhu a v jejichž podtextu se projevuje zřetel k rozměru transcendentna a ke spontánním procesům nevědomí, představují v realitě naše nesplněné osobní požadavky na svět. S romantickým přídechem paroduje Honza strategickou reklamní argumentaci inscenováním nekonečného stupňování a vrstvení antropomorfních zvířatkových systémů, ihned rozpoznatelných euro-kódů, atraktivně zastupujících image jednotlivých firemních produktů. Logové maskoty firem, které skrznaskrz prostoupily v podobě jednotek kulturní imitace náš život, si znovu a znovu přivlastňuje a s chaotickou náhodností sestavuje do nově strukturovaných životných setů galerijního prostoru.

 

 

U Honzy stojí na jedné straně určitá líbivá fascinace těmito stylisticky dokonalými produkty reklamní virtuality, které v něm vzbuzují důvěru, na druhé straně však celkovou nespokojenost až úplný nesouhlas s těmito falešnými kopiemi slasti, hrajících pro nás roli zástupné quasi-něhy a lásky. Tato dvojznačnost jeho přístupu signifikuje i metodu jeho kreujícího postupu, kdy z nashromážděného propůjčeného materiálu tahá jako králíky z klobouku jednotlivá anima zvířatkovských propriet, jež skenováním a následným kopírováním myšlenkově dekonstruuje a osvojuje si tak jejich veškerý nadreálný život. Na první pohled stabilní a přitom vnitřně živé černé lineární kontury přitom v Honzově pojetí tvoří záměrný modus vakuové vibrující prázdnoty, jež musí být za každou cenu doplněna podle vlastního kreativního rozvrhu každého z nás.

 

Virtuální logotypy zvířátek v Honzově rafinovaně ne-emočním podání se transformovaly ve stihomanské bůžky, v galerijním prostoru vytvořil divadelně hravé komiksové larárium, hypnotizující ikonostas globalizace, který se nám dennodenně podbízí a účelově s námi manipuluje a jemuž bezděky sentimentálně podléháme. Klony reklamní digitalizované kultury v různorodých pozicích a životních situacích, které požívají výsostné legislativní imunity v podobě ochranné známky, přicházejí na svět cestou bezpohlavního rozmnožování. Z jejich bezpohlavní danosti se mu podařilo vytěžit virtuální maximum. Přesvědčivě je kreuje na galerijní zdi v jejich zábavně bezobsažných vztazích a prezentuje nám tím určitý patologický civilizační multimediální autoerotismus, nadprůměrně koncentrovanou směs neadekvátních, atraktivně prvoplánově infantilních náhražek za narušenou rodičovskou či partnerskou lásku, referenční dilema sebeprožívání v hluboké narcisistní izolaci.

 

Tímto výjimečným projektem Honza ironicky poukazuje a zdařile predikuje blízkou budoucnost či setkání třetího druhu, kdy jednou se budou na objednávku elektronicky oplodňovat a vyrábět psi a kočky, znásobené Stratilovy lišky či lišáci, ptáci Karfuráci nebo růžoví zajíčci, kteří již dnes nahrazují dědečka Mickey-Mouse a babičku Minni, vyšumělého kačera Donalda a Pepka námořníka, přičemž jejich zabarvení, mimikry, tvary a chování budou určovat pouze počítačové programy softwarových reklamních firem. Spousta umělých dvojčat, trojčat či paterčat, replikantských stvoření původně vytvořených v oblasti biologicko-počítačové, klonovou manipulací z využitelných přebytků společnosti, tyto excesy reklamního kutilství, se stanou živými 3D bytostmi, které si dokonale osvojí náš kulturní kód hravosti a dravosti a zaručí nám rádoby všeobecnou spokojenost.

A společně s autorem mohu zvolat: Sbohem sexu a rozkoši, ať žije dublér-protéza, ať žije oživený klon z reklamního projektu.